Infobox

Pište nám na adresu: mail@top09dobruska.cz

Najdete nás na facebooku:

TOP09 Dobruška

Najdete nás i na instagramu:

TOP Dobruška instagram

Náš tip

Připojili jsme se k výzvě.

< návrat zpět

Ing. arch. Oldřich Bittner

37 let, architekt, majitel kavárny, radní města Dobruška

fotka, Ing. arch. Oldřich Bittner


Náš lídr každému kandidátovi položil dvě otázky. A my všichni ostatní jsme na oplátku dostali příležitost, zeptat se na cokoliv naší jedničky. Zde jsou Oldovy odpovědi:

Ptá se Robert Franc:
V současné době vidíme ve městě spoustu rozpracovaných projektů. Občas slyším, že se jedná o kampaň před volbami. Také slýchávám, že jsou to megalomanské vize. Jak tento postup města vnímáš z pozice radního a jak z pozice architekta?

Snažím se ty role oddělovat. Jak známo, každý architekt by jakoukoli „věc“ udělal jinak než jeho kolega. Jako architekt mám ke každému projektu spoustu připomínek a poznámek, ale pokud nejsou z pohledu investora, tedy města, rozhodné, netrvám na jejich uplatnění. V roli radního se snažím na projekty pohlížet z pohledu investora.

Ano, máme před sebou spoustu výzev. Zda jsou megalomanské, záleží na subjektivním pohledu každého z nás. Například sportovní hala – sám jsem se při projednávání v zastupitelstvu dotazoval, zde je nutné trvat na požadovaných parametrech, které de facto cenu stavby přes 100 mil Kč. určují. Bylo mi řečeno, že to bylo diskutováno mnohokrát, odborně, podrobně a zodpovědně. Tak to zkrátka musím respektovat – tento princip patří k demokracii. Měl jsem pochyby, ale pokud je na tom shoda a ochota tyto prostředky do projektu vložit, bude to přeci skvělé, mít v Dobrušce halu takových parametrů. Další velkou investicí je bazén. V minulých volbách jsme s tímto tématem do voleb šli. O nutnosti řešit současný technický stav a zároveň zlepšit atraktivitu, a tím vytvořit předpoklad vyšší návštěvnosti, jsem přesvědčen. Pak už je to práce odborníků - v tomto případě jsem opět přesvědčen o správné volbě. Každopádně, máme studii, což je začátek. A jako u všeho, pro mě bude pro další pokračování nejpodstatnější to, že budu cítit širokou shodu a silnou podporu veřejnosti pro tento projekt.


Ptá se Jan Kalenský:
Pracuješ jako městský architekt v jiných městech – například v Lanškrouně. Mohl bys srovnat fungování našeho města s Lanškrounem, který je v mnoha ohledech Dobrušce podobný?

Ano, města jsou si v lecčems podobná – například polohou v podhůří Orlických hor, ale i vizuálně – uprostřed krajiny rámované lesy, jsou to města utvářená radiálami okolních cest směřujících do středu, kde uprostřed pohledných náměstí stojí solitéry renesančních radnic s věží již z daleka viditelnou.

Musím konstatovat, že první dojem z města Lanškrouna je velice příjemný. Město pečuje o veřejný prostor – náměstí je náměstí, nikoli parkoviště (a to se tam parkuje a hodně – po celém obvodu), centrum působí uceleným dojmem, ulice jsou kvalitně zadlážděny a doplněny nápaditým městským mobiliářem, nebrání se kvalitním novostavbám v historickém centru. Na první pohled je patrné, že město funkci městského architekta zřídilo již dávno.

Jsem proto rád, že i Dobruška svého architekta konečně má, i když je jasné, že některé „průšvihy“ se již zachránit nepodaří. Městský architekt by nikdy nepřipustil, aby úpravy prostranství kolem domku F. L. Věka dopadly takto tragicky - železobetonová „dálniční“ hlava 1 metr vysoké opěrné opukové zídky v noci opulentně nasvícená rozzářenými - z jakého důvodu? - svítidly, neskutečné množství materiálů v těsné blízkosti domku – leštěná žula, drolící se opuka, strakatý beton 3 barev, plastové květináče, betonové žlabovky... Ufff…

Náš úřad by měl však městského architekta využívat intenzivněji, jedině tak se dokáže přeměnit jeho působení v jednoznačný přínos a výsledky začnou být zřetelnější. Pro názornost uvedu, jak vypadá můj konzultační den v Lanškrouně: při příjezdu navštívím místa, o kterých budu vést nějaké jednání. Poté trávím 2 hodiny nad problematikou s nejužším vedením města. Dále se přesouvám do kanceláře vedoucího rozvoje města, kam za mnou dochází konzultovat úředníci z různých odborů. Na závěr přijímám ke konzultaci zájemce z řad veřejnosti nad jejich stavebními záměry. Dále, to již většinou doma, vypracovávám stavebníkům stanoviska, připravuji podklady pro Radu města a píši vyjádření do stavební komise. Musím říct, že z toho mám velice dobrý pocit. Tamější úřad ví, jak ze mě „vymačká maximum“ :-). Velkou zkušenost jsem získal také tím, že jsem pro Lanškroun zorganizoval regulérní veřejnou architektonickou soutěž, které přinesla opravdu zajímavé výsledky, což vedení města hodnotilo velice kladně.


Ptá se Robert Franc:
Jsi v zastupitelstvu již druhé volební období. Můžeš tedy srovnávat. Zajímá mě, jak hodnotíš práci zastupitelstva v těchto obdobích. Čím jsi osobně přispěl jako zastupitel k lepšímu fungování města?

Rozdíl je pro mě zásadní, a to ze dvou důvodů. V prvním jsem byl pouze zastupitel. Zastupitel, který se snažil přinášet nápady a nabízel pomoc, přičemž tyto nabídky zůstaly ze strany minulého starosty nevyslyšeny, nebo byly spíše striktně a často s nemístným důrazem zamítnuty. Přiznám se, že moje ruka vztyčená pro jeho odvolání neměla žádnou osobní rovinu – historicky se naše osudy zcela míjely –, ale právě a pouze tento důvod. Myslím si, že starosta musí umět dát prostor aktivním občanům, natož zastupitelům.

V tom druhém, současném, jsem se stal radním. Je to zcela odlišná role, která je nesrovnatelně intenzivnější. Práce v zastupitelstvu i v radě je týmová. Při své pracovní vytíženosti a roli otce dvou (brzy tří) malých dětí, jsem se přirozeně více soustředil na profesně blízká témata. Kdybych měl tedy jmenovat jednu věc, jsem rád, že se podařilo rozjet diskuzi kolem bazénu, a také, že máme městského architekta. U ostatních záležitostí (a že jich je :-) jsem důvěřoval zodpovědně připraveným materiálům a ostatním radním v čele se starostou. Nad věcmi jsme otevřeně diskutovali a myslím, že jsme tímto přístupem pomohli ke zlepšení atmosféry na úřadě.


Ptá se Miriam Faltová:
Co je pro tebe charakteristikou dobrého starosty?

Dobrá otázka. Myslím, že dobrý starosta musí mít vizi. Mít rád své město i jeho obyvatele. Musí mít touhu vše zlepšovat. To jsou předpoklady. Pak musí mít schopnosti: musí umět poslouchat a musí být dobře slyšet. Musí umět komunikovat a dobře organizovat. Musí umět vyjednávat, neohroženě hájit zájmy města, jeho obyvatel, ale umět se zastat i menšin, slabých a ohrožených. Dále by bylo dobré, kdyby měl i jisté osobnostní vlastnosti: být rozumný a soudný. Být odvážný, ale zodpovědný. Mít ega jen tak akorát – aby bylo motorem, nikoli brzdou; a kritické myšlení. Měl by vycházet z nějakého zázemí, které mu bude oporou, nikoli komplikací: měl by být zajištěn, aby pro něho funkce nebyla cílem, nýbrž prostředkem ke splnění cílů, měl by před tím dosáhnout profesního uspokojení, aby pro něho funkce starosty nebyla metou ke společenském statusu a zbytečně na ni pak nelpěl.

No nevím, asi jsem na některé důležité věci zapomněl. Ano – měl by být samozřejmě vysoce morální osobností. Tak. V Dobrušce máme 135 kandidátů. Pojďme hledat :-)


Ptá se Jitka Šestáková:
Jak by měl jednat a pracovat úředník, abyste mohl i Vy co nejlépe vykonávat svou práci architekta i komunálního politika?

Nebudu zastírat a tvrdit, že má práce architekta skvělé časy. Teď nemyslím podnikatelsky, ale profesně. Pro mě a většinu mých kolegů je, mírně řečeno, frustrující, že to, v čem by měl být společenský přínos architekta a urbanisty největší - tedy přidaná hodnota v podobě zajímavého nápadu, dotaženého tvůrčím procesem k originálnímu řešení, soustředění se na kvalitní výsledek bez kompromisů a touha posouvat věci kupředu a tím zlepšovat prostředí pro všechny – to vše se ztrácí a utápí v nesmyslně - složitě a zdlouhavě nastavených úředních procesech. Kvalita návrhu ustupuje množství omezení, regulací a pravidel, které jsme nadřadili nad odbornost, a často i zdravý úsudek.

V obecné rovině si tedy myslím, že lékem by bylo, aby nás státní správa přestala chránit před námi samými. Myslím, že bychom to zvládli!

A konkrétně v Dobrušce? Ačkoli jsem přesvědčen, že velká většina úředníků městského úřadu pracuje pilně a vystupuje slušným způsobem, myslím, že by nebylo na škodu připomínat všem a neustále, proč si občané této země jejich pracovní místo vytvořili a proč si ho ze svých daní platí. Je občan, i když v pozici, kdy ze zákona povinně, nikoli dobrovolně, musí „služeb“ úřadu využívat, klientem nebo kým? Je možné nazvat z pozice úředníka stavebníka „zbohatlíkem“ jen proto, že má zájem postavit si energeticky úsporný dům? Ne, dle mého názoru není!

Jako člen Rady mohu ocenit vysokou kvalitu práce úřadu jako celku. Možná bych jen přál příštímu vedení města, aby více slýchala to, že to „asi nějak půjde“ než „proč to asi nepůjde.“ Možná by se tím chod některých věcí výrazně zrychlil.


Ptá se Miriam Faltová:
Má Dobruška na víc?

Jednoznačně! A nemyslím to jako prvoplánovou kritiku všeho dosavadního. Naopak, po zkušenosti v radě si uvědomuji, že odsudek a příkré hodnocení je strašně jednoduchá záležitost. Na rozdíl od snahy, byť za cenu chyb, něco pořádného vykonat. Ale to přesvědčení, že má Dobruška na víc, beru jako motivaci a odhodlání do budoucna. Potenciál vidím všude kolem sebe. Záleží jen na lidech, podmínky nám přejí.