Infobox

Pište nám na adresu: mail@top09dobruska.cz

Najdete nás na facebooku:

TOP09 Dobruška

Najdete nás i na instagramu:

TOP Dobruška instagram

Náš tip

Připojili jsme se k výzvě.

< návrat zpět

Ing. Petr Poláček

55 let, ekonom

fotka, Ing. Petr Poláček


Náš lídr Oldřich Bittner každému kandidátovi položil dvě otázky.
Zde jsou Petrovy odpovědi:

Působil jste na vysoké pozici v soukromém byznysu, ale v Dobrušce jste znám jako dlouholetý vedoucí skautského střediska, poté jako jeho sponzor a patron. Dobrušský skaut je pojem. Máte radost z toho, jak je mezi dobrušskými dětmi a mládeží oblíben? Jak se to povedlo?

Ano - jsem samozřejmě rád, že se mi za mé desetileté funkční období v Junáku podařilo vytvořit respektovaný subjekt, o jehož kvalitách se nepochybuje. Tím myslím rodiče, sponzory a různé úřední autority - od městských zastupitelů přes krajské dotační úředníky až po ústředí v Praze. Dnes je dobrušský Junák jedním z největších středisek nejen v kraji, ale i v republice. Pravda, byla to dřina - z rozklíženého a rozpadajícího se subjektu bez dětí, bez peněz a bez základních pravidel udělat entitu, kde fungují správně všechny postupy a procedury včetně takových drobností, jako jsou uklizené záchody a posekaný trávník. Když ale něčemu věříte a jste schopni obětovat svůj čas i peníze, tak to musí zafungovat všude. Stejně jako v mé bývalé stavební firmě s tisícovkou lidí a třímiliardovým obratem, kde jsem pracoval jako finančně-ekonomický ředitel a kterou jsme po patnácti letech od založení se společníky prodali za velmi slušnou cenu druhému největšímu stavebnímu koncernu, i v dobrušském Junáku jsem s osobním nasazením zajišťoval vše potřebné, aby to bylo podle mých setonovsko-foglarovských představ. Rozdíl oproti firmě ale je, že v Junáku všichni vše dělají dobrovolně a zadarmo. Nikoho nemůžete jen tak vyměnit, zvláště když po letech úpadku nebyli skoro žádní ochotní a schopní dobrovolníci. Takže když "nebyli lidi", tak jsem nejen náboroval osobně děti ze školek a družin, jezdil po úřadech a ministerstvech shánět peníze a šil stany, ale i ty záchody uklízel, trávu sekal a klubovny zametal. Vše proto, aby rodiče a veřejnost neměly důvod k pražádným pochybám... A jak vidno, osobní nasazení funguje. Kořeny se uchytily a zasazený strom zatím plodí své ovoce.

Co mně však v mém věku po padesátce trochu kalí radost, je to, že nové generace dětí a mládeže nesdílejí plně mé přesvědčení a ideje, na kterých jsem dobrušský skaut budoval. Tím myslím to, co pro nás, kteří své dětství a dospívání prožívali za komunismu před listopadovou revolucí, znamenaly zakazované Rychlé šípy a Foglar vůbec, E. T. Seton se svou Knihou lesní moudrosti atd. Bohužel i v dobrušském Junáku - stejně jako všude jinde - již jen málo dětí čte papírové knihy jako takové, natož foglarovky či setonovky. Osobně velice těžce nesu, že zejména nová generace mladých vedoucích (nota bene těch, které jsem de facto doprovázel v růstu) téměř nepustí mobil z ruky a jejich hlavní aktivitou je facebook a podobná jalová komunikace. Skutečný život - tím myslím u skautů např. rozdělávání ohňů, práci se sekyrou či jiným nářadím, kempování v přírodě apod.- nahrazují virtuální realitou. Mrzí mě, že se vytrácí manuální zručnost a schopnost se o sebe postarat včetně například šití a stavění si stanů. Mrzí mě, že nové mladé generace umějí bez uzardění konzumovat nahromaděné hodnoty, aniž by něco nového vytvářely a že chtějí žít pouze chvilkovou zábavou. A bohužel tento celospolečenský trend se projevuje i ve skautu, a to i v dobrušském. Právě pro toto generační nepochopení jsem již veškeré skautské funkce opustil. Nyní si kladu otázku, jakou formou dále pokračovat, aby to zdravé jádro dětí a mládeže mohlo dále pokračovat ve skutečném táboření v tee-pee, v přírodě, u ohňů - čili ve skautské lesní moudrosti (woodcraftu) - tak, jak jsem se podle mých představ snažil budovat základy dobrušského skautingu.


V předcházejících volbách jste se rozhodl podpořit kandidátku TOP 09 symbolicky, na posledním místě. V těch nadcházejících jste na předních pozicích. S čím jdete do komunálních voleb, co bylo impulsem pro rozhodnutí aspirovat na místo zastupitele?

Ano, v předchozích volbách jsem kandidátku TOP 09 podpořil symbolicky účastí na posledním 15. místě. Byl jsem mile překvapen, jak voliči pilně kroužkovali - 4. místo z 15 bylo skutečně motivační. Letos jsem již souhlasil s umístěním více ke středu - nechť opět voliči rozhodnou. Jestli budu nebo nebudu zastupitelem mě osobně nijak nezdrtí. Bylo mi už 55 let a všechny existenční záležitosti mám dávno vyřešeny. Jsem svého času pánem; nejsem zadlužený ani komukoliv zavázaný, natož úplatný. Přitom nejsem ani chorobně mocichtivý, jak to vidíme u politiků na všech úrovních - možná u někoho i v Dobrušce. A právě proto, že v republice se až moc silně rozmáhá jalový populismus, finanční nezodpovědnost a bezvýhledový konzum na všech politických úrovních, mám za to, že je potřeba aspoň trochu vyvažovat. Osobně se považuji za opatrného, možná až přehnaně odpovědného člověka, který když něco dělá, tak tedy na 200 %. A když nic nedělá, tak na 0 %. Myslím, že neumím dost dobře lhát. Naopak osobně každému umím říci, co se mi nelíbí. Tyto syrové pravdy moc lidi nesnese, což na jedné straně chvilkově přináší řadu pomlouvačů či nepřátel, na druhé straně to však přináší dlouhodobý úspěch. (Aspoň podle úspěchu v byznysu či v dobrušském skautu soudě). To je možná politickou nevýhodou. Na druhé straně jsem zkušený člověk, který oproti plejádě kandidátů ze všech volebních kandidátek ví o chodu ve městě asi mnohem více. Stejně už řadu let sleduji městské dění nejen na webu a úředních deskách, ale také navštěvuji téměř každé zastupitelstvo, kde se jako host vyjadřuji k důležitým otázkám, které jsem předem seštudoval. Takže když už tam stejně sedím a stejně povídám, proč si k tomu nevypít tu zastupitelskou sodovku, že?